Martinu znám už z dob, kdy jsme obě navštěvovaly základní školu a spolu chodily zpívat do scholičky. Od té doby to spolu, jak se říká, táhneme. Marťa je zapáleny cílevědomý člověk, který nic nedělá na půl plynu. Ať už se jedná o studium, které nekončí jinak, než červeným diplomem, kynologii, ve které je uznávanou profesionálkou, tak stejně přistupuje i k překážkám, které život přinesl do cesty jejímu synovi Danymu. Snaží se dělat maximum pro to, aby Danyho postavila na vlastní nohy a moc dobře se ji to daří. Dle prvotních prognóz se neměl umět ani převalit ze zad na bříško a světe div se, ten kluk už válí sudy! Jsem ráda, že mohu tenhle příběh sledovat zblízka a být jim, pokud mám jak, nápomocna.

Vendula K., kamarádka

Věřím, že každý člověk, kterého v životě potkáte má nějakou roli pro ten váš. A často je na začátku úplně jiný důvod proč se setkáte. Až čas ukáže…

I přesto, že od sebe bydlíme vzdušnou čarou 1,5km, poznala jsem Martinu teprve před 4 lety. Jak jinak, než přes psy. Společné tréninky se stále více stávaly jen jakýmsi doplňkem našich setkání a propovídaných hodin. Zvláštní pouto důvěry a bohužel mnohdy velmi smutných situací prolomilo kamarádství ve velké přátelství, za které jsem neskutečně ráda.

Ani…já rodím!!!
Cožeee??? Vždyť je ještě čas.

A pak pochopíte všechno. Celý smysl toho proč jste se potkaly. Sledujete sílu Martiny zdolávat neskutečné překážky. Ani na chvíli se nezastavit a pochybovat o tom, že by něco nezvládla. Změnila si život od základů, omezila všechno co byla její vášeň a žije teď jediným cílem. Stále s úsměvem na rtech a obrovským odhodláním se s Danym posouvají k dalším a dalším metám.

Najednou koukáte na život úplně jinak. Těšíte se s ní z věcí, které byste dříve přehlíželi a brali jako samozřejmost. Uděláte si jakýkoliv čas na to, abyste byli nápomocni a hledáte každý den možnosti jak jim to ulehčit. A vše jen proto abyste mohli být součástí jejich cesty a strávit aspoň chvíli s tím úžasným klukem, který moc dobře ví, jakou má mámu a jaký jsou tým.

Aneta N., kamarádka

Byl to šok pro nás pro všechny, když jsme se dozvěděli, že Martinka porodila – vždyť byla teprve v 6. měsíci! Dopředu tomu nic nenasvědčovalo. Všechny kontroly proběhly s výbornými výsledky. A pak se narodil chlapeček velký jako maminčina dlaň. První týdny jsme se jen modlili, aby přežil.

Dokud to člověk nezažije, tak si neumí představit, co následuje, když se miminko narodí takto brzy. Co všechno se může stát, jaké potíže mohou nastat. Co to znamená, žít ze dne na den. Čekat, jak dopadne první operace, druhá, třetí … osmá. Když se diagnózy vrší a žádný odborník nedává naději, spíš se všichni ujišťují, že matka chápe a přijímá, že naděje na to, že bude „normální“, není.

Naštěstí pro Danečka, jeho maminka se nevzdává a nenechala si tu naději vzít. A naštěstí pro Martinku, i Daneček je bojovník a všechny zákroky, rehabilitace i cvičení, která mnohdy nejsou ale vůbec příjemná, zvládá a ještě se dokáže smát na celé kolo.

Všichni se snažíme podle svých možností je podporovat, protože věříme, že zázraky se dějí, a to zejména, když člověk přiloží ruku k (božímu) dílu, což Martinka dělá od začátku. Neustále hledá, co by Danečkovi pomohlo, jaké rehabilitace, cvičení a podpůrné terapie zlepší jeho vyhlídky na co nejvíce soběstačný život. A přináší to výsledky! Jen je to nekončící zápřah, jak ví všichni rodiče dětí se speciálními potřebami, a pro matku samoživitelku ještě náročnější. Jsme proto vděčni všem, kteří přispívají, ať již finančně, materiálně nebo svým časem a energií, aby Danečkovi a Martince na jejich cestě pomohli.

Marie Noe, teta Martiny